Reklama
 
Blog | Helena Erbanová

Kdo nám ještě zatopí?

Mám kamarádku, říkejme jí Katka. Katka staví dům. Na dotaz, čím v něm bude topit, odpovídá: plynem. Rozhodovala se mezi tepelným čerpadlem a plynovým kotlem, ale nakonec upřednostnila to druhé řešení. Proč? Porovnání těchto dvou technologií rychle odhalí, že tepelné čerpadlo by bylo spíše intuitivní volbou: je úspornější, přívětivější k životnímu prostředí, výkonější, snazší na údržbu, má nižší provozní náklady, delší životnost a menší zdravotní rizika. Pořizovací náklady jsou však závratné. Katka odhadla, že investice by se jí vrátila až za více než 10 let. Mohla by sice zažádat o dotaci, ale odradila ji složitá a zdlouhavá administrativa.

Tohle je celkem běžná zkušenost českého spotřebitele, který se často zalekne byrokracie při žádostech o dotace, jak potvrzuje i zkušenost solárních systémů. Počáteční náklady bez využití dotace jsou zásadní bariérou. Přitom z dlouhodobého hlediska se výměna plynového kotle za tepelné čerpadlo vyplatí. Litevský energetický institut již v roce 2012 vypracoval studii srovnávající plynový kotel s čerpadlem země-voda, využívajícím geotermální energii. Tento typ je totiž nejefektivnější. Počáteční náklady na instalaci byly cca 28 000 korun za kotel v porovnání s téměř 240 000 korun za geotermální technologii. Nicméně již po 3 letech se stalo čerpadlo finančně výhodnějším a po deseti letech byly celkové náklady spojené s plynovým kotlem 2,6 krát větší. Švédský server Booli zase v březnu tohoto roku vydal analýzu, ze které vyplývá, že u domů, které mají instalované toto čerpadlo, vzrostla hodnota nemovitosti průměrně o 315 000 korun.

Mám ještě jednu kamarádku, říkejme jí Petra. Petra také staví dům a také zvolila jako zdroj vytápění plynový kotel. Podle jejích propočtů by se jí investice bez dotace vrátila až za 15 let. Od čerpadla a fotovoltaiky ji odrazovali projektanti a stavební firma argumentující větší složitostí při vyřizování potřebných povolení a s tím spojenou byrokracií a zpožděním celého projektu. Petra soudí, že se do podobného „novátorství“ nikomu nechce hlavně z pohodlnosti. Mentalita, předsudky a nedostatečná informovanost tak hrají roli nejen u spotřebitelů, ale i u subjektů ze sektoru stavitelství.

A pak je tu Martina. I ta staví dům a o vytápění se jí postará čerpadlo, 75% nákladů na něj pokryje dotace. Jen jeden ze tří projektů využije tuto možnost. Podíváme-li se na ambice na legislativní úrovni, dekarbonizační cíle členský států Evropské unie a mezinárodní klimatické závazky, to vše je zcela v rozporu s tím, co se odehrává v realitě běžného spotřebitele. Proč se ale dojímám nad vytápěcími plány svých kamarádek?

Stavebnictví a zástavba jsou považované za klíčové pro dekarbonizaci, jelikož tato oblast je zodpovědná za 36% emisí skleníkových plynů a 40% energetické spotřeby. Spotřeba energií na vytápění, chlazení a teplou vodu pokrývá téměř 80% celkové cílové spotřeby energie, 75% této energie je přitom z fosilních paliv. Chceme-li dosáhnout dekarbonizace, řešení vytápění a chlazení musí být priorita. Teplárenský sektor má obrovský potenciál přispět k uhlíkové neutralitě rychle a levně a to za využití čistých zdrojů energie. Zatímco Evropa směřuje k elektrifikaci této oblasti, český energetický a klimatický plán i plán obnovy dává jasně najevo, že Česko bude i nadále spoléhat na investice do fosilního plynu a kontroverzní biomasy. Co potřebujeme je však out of the box přístup, zapojení nových technologií, investice do výzkumu a vývoje a podpoření start-upů, ne se uzamknout v konvenčním teplárenství opírajícím se o plyn a biomasu, které budou i nadále ukrajovat z našeho uhlíkového rozpočtu.

Kromě solární energie skýtá zajímavý potenicál pro dekarbonizaci teplárenství geotermální energie, Popelka mezi obnovitelnými zdroji. Moc se o ní neví ani nemluví, v českém kontextu je téměř neviditelná. Narozdíl od udržitelné biomasy, jejíž budoucí kapacita bude velmi omezená, a vodíku, který je na užití pro vytápění prostě absolutně cenově neefektivní, je geotermální energie ve svých různých formách dostupná všude a za všech okolností. Lze ji použít nejen k vytápění, ale i chlazení, k výrobě elektřiny i k těžbě lithia nezbytného pro výrobu baterií. Je levná a flexibilní, využitelná v budovách, kancelářích, bazénech, v zemědělství i průmyslu. Slovinsko jí ve svém národním plánu obnovy věnovalo celý projekt a plánuje z geotermální energie udělat své eso v rukávu pro cirkulární ekonomiku a dekarbonizované zemědělství. V Nizozemsku se již dnes využívá pro vytápění skleníků, v Paříži či v Mnichově zásobuje statisíce obytel energií v teplárenských sítích, na Novém Zélandu dokonce pohání papírenský průmysl, v Bruselu vytápí budovy NATO i Evropského parlamentu. V českých plánech nefiguruje. Dokonce ani nedávno zveřejněná pražská klimatická strategie, která je jinak vcelku ambiciózní, se stále spoléhá na teplo z fosilního plynu, kterému však bude – ruku na srdce – po roce 2030 konec. Jakákoliv investice do plynové infrastruktury tak vyšumí do prázdna a bude ztracená. Vyplývá to i z nedávno vydané zprávy Mezinárodní agentury pro energii (IAE): Plyn je mrtvý, nehodí se ani jako přemostění od uhlí. Jedinou cestou jsou obnovitelné zdroje. Podle IAE bude v roce 2045 až polovina veškeré poptávky po teple poktryta právě tepelnými čerpadly.

Otázkou proto je, proč současná vláda neplánuje investice do inovativních zdrojů energie a namísto toho se zuby nehty drží zarytého status quo. Peníze na projekty jsou, kromě 22,25 miliard euro, které měla Česká republika k dispozici v rámci plánu obnovy, jsou zde další zdroje jako je modernizační fond či fond spravedlivé transformace. A tak zatímco Francie, Nizozemsko, Belgie či Polsko plánují investice do obnovitelného způsobu vytápění a města po celém světě včetně Vídně, Paříže, Hamburku, Amsterdamu a Londýna zakázaly fosilní paliva včetně plynu v budovách, Česko se uzamklo v bludném plynovém kruhu, díky kterému bude mít problém dosáhnout svých klimatických závazků, i za cenu toho, že pro běžného spotřebitele se plyn postupně stane nejdražším řešením. Především tím ale podporuje zažité představy u spotřebitelů energií jako jsou Katka nebo Petra, že pro jejich novostavbu jiné východisko než plynový kotel neexistuje.

Ať už u nás ale plyn v krátkodobém horizontu vyhraje bitvu o nahrazení uhlí, legislativní válku, ke které se nyní schyluje v Bruselu, v kapse ani zdaleka nemá.

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama